(Text v uvozovkách bude označovat Petrovy teze uvedené v jeho textu samém.)

Základní Petrova teze je myslím jasná: Tomistické pojetí premoce ve svých důsledcích není dostatečným základem pro morální odpovědnost člověka, chybí tu prostě základní předpoklad morálního jednání - pravá lidská svoboda. Takové řešení je - není divu - pro Petra nepřijatelné. Souhlasím, že takové řešení je třeba odmítnout, nejsem však přesvědčen, zda Petr věrně a pravdivě vystihuje tomistické pojetí. A to je i moje první námitka. Petr u svých čtenářů předpokládá znalost některých tomistických textů, minimálně oněch "sázavských", ale zde je v zásadě dvojí problém: 1. Učí tomisté expressis verbis vskutku to, co jim Petr připisuje? 2. Pokud to výslovně neučí, neplyne to přece jen z toho, co učí? Každý tomista by Petrovu základní tezi odmítnul a to i v ohledu 1. i v ohledu 2. Právě proto je předpokladem dobré a nosné kritiky nejprve dostatečně přesvědčivě rekonstruovat pozici, která má být podrobena kritice, jinak se také může stát, že se budeme potýkat s větrnými mlýny vlastních výtvorů. Znovu podotýkám, že Petr oprávněně předpokládá jistou obeznámenost s primárními tomistickými texty, to je však, dle mého soudu, pro takovou zásadní kritiku málo. Shrnuto: Pokud platí to, co Petr tvrdí o tomistické pozici (o tom více níže), myslím, že je třeba ji opustit. Zatím to Petrovi můžeme, ale také nemusíme věřit.

Nyní k témuž na dílčích tezích: "Myslím, že tomistické infallibiliter znamená esenciální vazbu premoce na akt… Z výše řečeného plyne, že tomisté přijímají (AP9)… Premoci lze srovnat s rodiči, kteří aktualizují rozplozovací schopnost jen jedinkrát… k produkci jediného dítěte a navíc ve všech možných světech téhož." Petrovo chápání tomistického pojetí infallibiliter znamená vlastně modalitu nutnosti, tj. je-li dána premoce k aktu, neexistuje možný svět takový, kde po téže premoci následuje buď opačný akt nebo po téže premoci není aktu vůbec. Je to věrná interpretace tomistické pozice?

Porovnejte teze D. Baneze s Petrovou interpretací: D. Banez, Scholastica commentaria in primam partem S.Th. D. Thomae, Lugdum 1588. q.14. a. 13; Utrum scientia Dei sit futurorum contingentium (p. 465, b 12):

...concursus primae causae licet determinet realiter causas secundas contingentes, & liberas efficaci determinatione, determinat tamen suaviter, & proportionabiliter ad naturas ipsarum causarum, ita ut causa secunda tam contingens maneat, & libera stante illa determinatione primae causae, atque si non esset talis determinatio.

Q. 23, a. 5:

...necesse est necessitate consequentiae et suppositionis quod voluntas nostra sequatur efficacem Dei concursum.

nebo

...dicendum est, quod liberum arbitrium simpliciter et in sensu diviso potest dissentire si vellit [cum concursu - D.S.]

Z uvedeného se zdá být zřejmé, že tomisté expressis verbis popírají Petrovo pochopení. Je pravdou, že se u tomistů najdou i teze, které by mohly být interpretovány v Petrově duchu: opět D. Banez, tamt. Q. 23, a. 3 - Utrum Deus aliquem hominem reprobet(p. 634, e):

...illa cooperatio liberi arbitrii est effectus divinae misericordiae. Haec propositio liberum arbitrium potest dissentire si velit, debet intelligi simpliciter loquendo, non autem in sensu composito, ita ut possint stare simul haec duo, scilicet hoc auxilium efficax existit in homine, & homo resistit dissentiendo. Ratio autem est evidens, voluntati enim eius quis resistet?

Je zjevné, že existuje i v rámci tomistické doktríny jisté napětí ve formulacích, které uchopují téma fyzické premoce, což snad dokládají i uvedené citáty. Otázkou tedy je, zda uvedené napětí je jen záležitostí neobratných formulací, které mohou být třeba způsobeny nedostatečným pojmovým aparátem nebo zda ono napětí je důsledkem vnitřní nekonzistence tomistické pozice samotné. To je ale třeba přesvědčivě doložit a dokázat.