Pan prof. Sousedík definuje neodchylnost jako modální vlastnost vztahu lidské vůle a jejího aktu (přičemž v definici si vystačí bez pojmu fyzické premoce). Můj příspěvek naproti tomu vycházel z toho, že neodchylnost je modální vlastnost vztahu fyzické premoce a volního aktu. Na tomto předpokladu pak byla založena moje následná kritika, že tomistické řešení není kompatibilní s ryzí lidskou svobodou. V následujícím příspěvku proto musím obhájit, že tomisté chápou neodchylnost jako modální vlastnost vztahu fyzické premoce a volního aktu, čehož důsledkem je, že pojem fyzické premoce je v definici neodchylnosti nutným prvkem. Úspěšná obhajoba by logicky přivodila falzifikaci definice prof. Sousedíka (1). K obhajobě své teze užiji dvou argumentů, přímého a nepřímého.

Nejprve uvedu přímý argument: Je sice pravda, že podle tomistů vůle klade akt neodchylně, ovšem to je jen část výkladu pojmu neodchylnosti. Prof. Sousedík v definici 1 zachycuje infallibilitu jako ontologickou modalitu - v definici 2 pak jako modalitu epistemologickou - česky neodchylnost. Vždy se však je třeba ptát neodchylnost od čeho či vzhledem k čemu? Žádaným standardem či měřítkem je zde právě určitá premoce. Akt a (kladený vůlí neodchylně) se neodchyluje od fyzické premoce dané Bohem právě k aktu a, a to de facto, tj. v aktuálním světě. Opakem, tj. odchylným by pak byl akt b (kladený vůlí odchylně) vzhledem k premoci dané k aktu a, též v aktuálním světě.

Standardem či měřítkem odchylnosti/neodchylnosti nemůže být sama vůle, subjekt určitého aktu, protože ta je ze své přirozenosti nevymezena k žádnému z opačných aktů (je potencí).

Z toho plyne, že v definici nedchylnosti je nutným prvkem právě fyzická premoce. Neodchylnost je vposledku vlastnost vztahu určité fyzické premoce a určitého aktu. Q.E.D.

Nyní uvedu nepřímý argument typu reductio: Řekněme - jako předpoklad pro důkaz sporem - že neodchylnost je vlastnost vztahu vůle k jejímu aktu a že platí vymezení neodchylnosti podané panem prof. Sousedíkem v definici 1. Nedochylnost spočívá v tom, že určitý akt vůle a je v daném okamžiku trvání aktuálního světa t vůlí realizován nutně, nikoliv však nutně ve smyslu "ve všech možných světech v tomtéž okamžiku". Takto souhrnně interpretuji definici 1 pana prof. Sousedíka. O jakou nutnost se zde jedná? Právě uvedené proložené tvrzení lze chápat dvěma způsoby podle toho, jak rozumíme výrazu "aktuální svět". Chápeme-li jej jako určitou deskripci čtenou de re, jakoby vlastní jméno možného světa, který se (jak empiricky zjišťujeme) ve skutečnosti realizuje ("Boženka", Wp), pak to, že se daný akt a realizuje v daném čase t v tomto možném světě Wp, platí ve všech možných světech, což vyplývá ze samotné povahy myšlenkové konstrukce možných světů (modální systém S5). Takto pojatou nutnost (infalibilitu) by přijal každý (tedy i molinista). Neplatilo by potom corollarium 2, jež připojuje prof. Sousedík ke svým definicím. (Neplatí-li corollarium, jež je důsledkem definice, je falzifikována i samotná definice).

Chápeme-li výraz "aktuální svět" jako určitou deskripci čtenou de dicto, pak skutečnost, že se v tom z možných světů, který se stává aktuálním (ať už je to kterýkoliv z možných světů), v daném okamžiku t realizuje daný akt a, vede k nechtěnému smyslu nutnosti "ve všech možných světech v tomtéž okamžiku", který je v rozporu s kontingentním kladením aktu a (viz bod 4) Sousedíkovy definice 1). Jak jsem k tomu dospěl? Následovně: Realizace daného aktu a v daném časovém okamžiku t by se stala nutnou podmínkou aktualizace možného světa (předpis či požadavek kladený na možný svět, aby mohl být aktualizován). Možný svět, který nemůže být aktualizován je ovšem světem nemožným. Pro každý možný svět by pak platilo, že v něm v daném okamžiku t určitá vůle realizuje daný akt a.

Souhrnně řečeno, infalibilita kladení aktu se buď stává triviální vlastností přijímanou všemi, nebo nutností kladení aktu rušící kontingenci tohoto kladení. První alternativa je absurdní, druhá definičně sporná. Tedy neplatí výchozí předpoklad, infalibilita tudíž není vlastností vztahu vůle a jejího aktu. Neodchylnost je vposledku vlastností vztahu určité fyzické premoce a určitého aktu. Q.E.D.

Pan prof. Sousedík by se mohl hájit tím, že se podle jeho definice daný akt a v daném časovém okamžiku t v rámci aktuálního světa Wp nerealizuje nutně - není tedy třeba hledat zvláštní smysl nutnosti jako v předchozím argumentu - nýbrž se realizuje nahodile: v rámci daného možného světa Wp, který je podle definice aktuální, by se v tomtéž okamžiku také mohl vyskytovat jiný akt, nikoli a, ale řekněme b. Toto ovšem myšlenková koncepce možných světů nedovoluje. Realizace aktu a je v daném okamžiku určitého možného světa Wp nutná, tj. v každém možném světě platí, že ve Wp se v příslušném okamžíku realizuje akt a. To však již bylo řečeno při posuzování první, jak se ukázalo triviální, alternativy v nepřímém argumentu uvedeném výše.