Zmiňovat fyzickou premoci v mé definici neodchylnosti, jak to požaduje kol.Dvořák, by bylo redundatní. Vliv premoce na vůli V, která uskutečňuje volici a v světamžiku t/wp, plyne totiž z pomocné definice 2: Učiní-li totiž Bůh rozhodnutí (dekret), že vůle V bude v onom světamžiku chtít a, musí ji k tomu zřejmě predeterminovat, a této jeho predeterminaci se říká právě "premoce".

Komu to snad není jasné, může v levé straně ekvivalence v def. 1 místo "vůle V uskutečňuje volici a" klidně říkat "vůle V uskutečňuje pod vlivem premoce p volici a...". Takovým redundantním přídavkem moje definice věcně neutrpí, utrpí pouze její ve stručnosti spočívající elegance. Dodávám, že neodchylnost, o níž v definici jde, je samozřejmě modalitou ontologickou, nikoli epistemickou.

Když v definici 1 a 2 mluvím o aktuálním možném světě, mám na mysli určitý možný svět, jejž lze označit vlastním jménem, např. "wp" nebo "Boženka".

Kol.Dvořák ve svém "nepřímém důkazu" ukazuje, že vycházím z předpokladu, že je akt vůle kontingentní (protože neodchylný), ale že mě pak moje předpoklady vedou k důsledku, že je ve skutečnosti nutný., v čemž podle jeho mínění spočívá spor. Chyba, které se kolega podle mého mínění dopouští, spočívá v tom, že přehlédl, že se v mém předpokladu jedná o modalitu de re, kdežto v důsledku jde o modalitu de dicto, takže tu sporu ve skutečnosti není.

Není totiž žádného sporu sporu v tom, řeknu-li, že: výrok "vůle V uskuteční za podmínek uvedených v definici 1 a 2 volici a" je nutný (modalita je zde užita de dicto) a řeknu-li na druhé straně, že vůle v uskuteční za podmínek uvedených v definici 1 a 2 volici a neodchylně, a tudíž kontingentně (modality je zde užito de re).

Mimochodem: Neodchylnost je neodchylností volice od božího dekretu (jehož účinkem je odpovídající premoce).