Židovsko-křesťanská náboženská tradice zahrnuje jako svou neodmyslitelnou součást i problém vztahu mezi Božím předurčením a lidskou svobodou. Obtížné otázky spojené s problematikou tohoto vztahu se ocitly v ohnisku zájmu v průběhu vývoje západoevropského myšlení nejméně dvakrát. Poprvé k tomu došlo na sklonku starověku v souvislosti s vystoupením Pelagiovým, proti jehož jednostrannému důrazu na lidskou svobodu koncipoval oficiální církevní učení sv. Augustin. Podruhé se problém ocitl v popředí zájmu na počátku novověku v souvislosti s nástupem reformace: z jejích představitelů vyzdvihl zejména Kalvín myšlenku předurčení tak důrazně, že v rámci jeho nauky vzala lidská svoboda za své. Dílo reformátorů dalo podnět katolickým učencům 16. století k opětnému hlubšímu promýšlení Augustinova učení. Došlo k tomu v podmínkách po společenské, ale zejména i kulturní stránce od pozdního starověku odlišných. Úvahy katolických teologů se totiž odehrávaly na pozadí vysoce technicky rozvinutých soustav různých verzí křesťanského aristotelismu (tzv. druhé scholastiky). To mělo za následek, že se problém původně převážně teologický stal zároveň - ne-li dokonce převážně - i autonomním, na teologii logicky nezávislým problémem filosofickým a počal jako takový zaměstnávat i představitele novověké filosofie v užším smyslu - G.W. Leibnize, N. Malebranche aj.

V rámci druhé scholastiky bylo v průběhu 16. a 17. století předloženo několik filosofických teorií usilujících o vyvážené řešení problému svobody a předurčení. Jedná se především o řešení tomistické, jehož původní verzi předložil roku 1588 španělský dominikánský teolog Dominik Ban?ez (*1528 - †1604) a o téhož roku zveřejněné řešení představitele jezuitské školy španělského teologa Ludvíka Moliny (*1535 - †1600).

Cílem této práce bylo rekonstruovat na základě pramenů a s přihlédnutím k nepříliš bohaté sekundární literatuře tomistickou nauku o Božím předurčení a lidské svobodě, jak ji koncipoval výše zmíněný Dominik Ban?ez a jak ji v jeho šlépějích dále prohloubili jeho dva významní pokračovatelé, Jan od sv. Tomáše (*1589 - †1644) a Ludvík Babenstuber (*1660 - †1726). K lepšímu proniknutí technicky poměrně náročné tomistické nauky bylo třeba přihlédnout poněkud i ke konkurující nauce molinistické. Podal jsem proto ve své práci některé základní informace i o ní.

Problematika mé práce zasahuje hluboko do onoho odvětví ontologie, které se týká problematiky modálních pojmů. Pokusil jsem se ve své práci použít při rekonstrukci tomistické nauky dnes rozšířené teorie modalit založené na sémantice možných světů. Hájím ve své práci tezi, že tomistické řešení je konzistentní teorií, která však přes staletí trvající vývoj nebyla dosud uspokojivě dobudována. Největší obtíž shledávám v dosud nedostatečné explikaci klíčového pojmu neodchylnosti (infallibititas). Tím naznačuji i potřebu a směr dalšího bádání.

ÚVOD ......................................................................1

PRVNÍ ČÁST: 
-----------
   I. Historie a vývoj názorů na vztah Božího konkursu a lidské svobody ...3
  II. Vysvětlení některých klíčových pojmů ................................8
 III. Instrumentální kauzalita ...........................................11
  IV. Boží konkurs - fyzická premoce .....................................14
   V. Námitky proti tomistické teorii fyzické premoce ....................20
  VI. Definice svobody a její typy .......................................30

DRUHÁ ČÁST:
-----------
 VII. Fyzická premoce a lidská svoboda ...................................33
        1. D. Banez ......................................................34
        2. L. Babenstuber ................................................42
        3. Jan od sv. Tomáše .............................................45
VIII. Tomistická kritika molinistické teorie a její důvody ...............50 

ZÁVĚR ....................................................................58