Předmětem této práce je výzkum nauky o pojmu jsoucna, kterou nalézáme u význačných postav vrcholného a pozdního barokního scotismu. Pojem jsoucna patří mezi nejzákladnější pojmy jakékoliv aristotelsky orientované metafyziky, v silně "ontologickém" pojetí, které vypracoval Jan Duns Scotus, a které se ukázalo jako mimořádně historicky významné, je však jeho role zcela klíčová. Navzdory tomu se však Scotovi nepodařilo svoji nauku o pojmu jsoucna přivést k úplné jasnosti; což vedlo ve scotistické škole, které se po jeho smrti postupně zformovala, k různým interpretacím a sporům, jak věcným, tak exegetickým. Tato práce se podrobně zaměřuje na dva z nejpronikavějších příspěvků do této diskuse, které podali v době vrcholného rozkvětu scotistické školy v 17. století italský konventuál, "kníže scotistů" Bartoloměj Mastrius, a jeho zanícený oponent, irský observant a kolega proslulého řádového učence Lukáše Waddinga, Jan Poncius; poněkud stručněji poté práce sleduje další osudy nauky o pojmu jsoucna u dvou mladších postav scotistické školy, pražského františkánského učence od Panny Marie Sněžné Bernarda Sanniga, a jednoho z posledních scotistických autorů, Rakušana Crescentia Krispera.

Bernard Sannig

Jádrem sporů mezi těmito žáky Doctora Subtilis je především jeho nauka o jednoznačnosti pojmu jsoucna spojená s jeho učením o vnitřních modech jakožto jeho vymezujících principech, ve vztahu k námitkám proti této teorii. Hlavní roli v tomto ohledu hraje problém slučitelnosti nauky o jednoznačnosti pojmu jsoucna s tezí o Boží naprosté jednoduchosti v rámci scotistického silného realismu, charakteristického zejména naukou o formální distinkci jakožto podmínce možnosti abstrakce.

Z hlediska historického analýza stanovisek a argumentů těchto autorů jednak vrhá zpětně světlo na nauku samotného Dunse Scota, ukazuje její smysl a pomáhá k identifikaci jejích problematických bodů, a jednak informuje o dalším vývoji této nauky ve scotistické škole: významnějším závěrem v tomto ohledu je zjištění jistého, a jak se zdá významného posunu, k němuž došlo v barokním scotismu v názoru na povahu vztahu vnitřních modů konečnosti a nekonečnosti k esenci jsoucna.

Pro aristotelsky či vůbec realisticky smýšlejícího filosofa pak z analýzy sporu plynou i zajímavé věcné důsledky, neboť na celé diskusi, která obnažuje ty nejzákladnější principy scotistické metafyziky, se postupně ukazuje schůdnost či neschůdnost některých základních směrů, jimiž se může filosofická úvaha o pojmu jsoucna vydat. Jedním ze závěrů, který lze v tomto směru na základě analýzy scotistické diskuse učinit, je, že se ukazuje jako velmi obtížné vzájemně smířit tři scotisty zastávané nauky: a sice nauku o jednoznačnosti pojmu jsoucna, nauku o Boží jednoduchosti, a nauku o formální distinkci.

SOUHRN..................................................................1

ÚVOD....................................................................2
DRUHÁ SCHOLASTIKA A BAROKNÍ SCOTISTÉ....................................5
  DRUHÁ SCHOLASTIKA.....................................................5
   JAN PONCIUS..........................................................7
   BARTOLOMĚJ MASTRIUS.................................................11
   BERNARD SANNIG......................................................12
   CRESCENTIUS KRISPER.................................................14
POJEM JSOUCNA V ARISTOTELSKÉ TRADICI...................................16
   ZÁKLADNÍ RYSY TRADIČNÍ PŘEDSCOTISTICKÉ NAUKY O POJMU JSOUCNA
   A JEJÍ ZDROJE.......................................................16
     1. Zdroj aristotelský a aporie rodu...............................16
     2. Zdroj platónský a argument z Boží jednoduchosti................17
   DUNS SCOTUS.........................................................19
     1. Kritika analogie...............................................19
     2. Některé rysy scotistické teorie pojmu..........................20
     3. Scotova nauka o pojmu jsoucna..................................22
MASTRIŮV A PONCIŮV SPOR O POJEM JSOUCNA................................28
   PONCIOVA NAUKA V PRVNÍM VYDÁNÍ JEHO KURSU...........................28
     1. Úvod...........................................................28
     2. Jsoucno pomyslné a jsoucno reálné..............................29
     3. Jednota a abstrahovanost pojmu reálného jsoucna................29
     4. Rozsah pojmu reálného jsoucna..................................32
     5. Řešení klasických námitek......................................33
     6. Shrnutí Ponciovy nauky.........................................39
   MASTRIOVA INTERPRETACE SCOTISTICKÉ NAUKY O POJMU JSOUCNA............39
     1. Povaha precize pojmu jsoucna - základní kámen Mastriovy nauky..40
     2. Argumentace proti formální distinkci...........................41
        a) Odmítnutí distinkce subjektivní a objektivní reality........42
        b) Nedostatečnost teorie vnitřních modů a
           Mastriova revize této teorie................................43
        c) Vyvráceni Fabrovy teorie neesenciální distinkce
           mezi Bohem a stvořením......................................45
     3. Možnost abstrakce pojmu jsoucna................................46
     4. Místo virtuální distinkce - temný bod Mastriovy nauky..........49
     5. Analogicky jednoznačná predikace pojmu jsoucna.................53
        a) Stupně jednoznačnosti.......................................54
        b) Druhy analogie..............................................54
        c) Klasifikace pojmu jsoucna...................................56
     6. Shrnutí Mastriovy nauky........................................58
   MASTRIOVA DISKUSE S PONCIEM A PONCIOVO DOPLNĚNÍ NAUKY...............59
     1. Problém důkazů formální distinkce - Ponciova základní námitka..59
     2. Problém Boží jednoduchosti - Mastriova kritika Ponciova řešení.62
     3. Složení Boží esence a atributů vs. složení rodu a diference
        - spor o paritu důvodů.........................................66
     4. Ponciova nauka o vnitřních modech..............................68
DALŠÍ OSUDY SCOTISTICKÉ NAUKY O POJMU JSOUCNA..........................75
  BERNARD SANNIG.......................................................75
     1. Jsoucno a jeho vymezující principy.............................76
     2. Analogická jednoznačnost pojmu jsoucna.........................77
     3. Charakter Sannigovy nauky......................................77
  CRESCENTIUS KRISPER..................................................78
     1. Kritika analogické jednoznačnosti jsoucna......................79
     2. Recepce Mastriovy nauky o vymezování jsoucna...................80
        a) Vyrovnání s Mastriovými nejasnostmi.........................81
        b) Obhajoba virtuální distinkce................................84
ZÁVĚR..................................................................88

PRAMENY A LITERATURA...................................................90